Cvičení konvergence - jak a proč ho provádět?

  

Při pohledu na blízké předměty se oči stáčejí rovnoměrně směrem k sobě, osy vidění obou očí se k sobě přibližují, oči konvergují. V rámci screeningového vyšetření zraku kontrolujeme i konvergentní souhyb, tedy zda se oči dítěte při pohledu na blízko k sobě stáčí symetricky a dostatečně. Pokud je tato schopnost u dítěte omezena, doporučujeme rodičům ji s dítětem doma procvičovat.

Pravidelné cvičení konvergence indikuje oční lékař nebo ortoptista. Necvičte ho doma sami bez předchozích odborných pokynů.

Jak cvičení provádět?

Cvičení konvergence je cvičení obou očí zároveň. Při cvičení posaďte dítě na židli proti sobě ve vzdálenosti 50 cm tak, abyste viděli jeho oči.  Dítě může sedět i mírně výše, tzn. dítě sedí výše třeba na stole a rodič níže na židli.

Dítě očima sleduje fixační předmět (hračka, tužka, ukazováček atd.), který drží rodič v ruce před nosem dítěte ve vzdálenosti cca 50 cm. Rodič pak pomalu pohybuje fixačním předmětem směrem k nosu dítěte do vzdálenosti cca 6 cm a sleduje oči dítěte, které se musejí symetricky stáčet směrem k nosu.

Zpočátku nemusí být dítě schopno udržet pohled až do vzdálenosti 6 cm před svým nosem (právě proto cvičíte) a může už v průběhu přibližování fixačního předmětu přestat tento předmět pozorovat a pohled "uvolní". Ve této chvíli, kdy jedno z očí přestane fixovat a "ujede" směrem ven, zastaví rodič pohyb předmětu k nosu a vrátí ho do výchozí vzdálenosti. Pozornost dítěte na předmět lze upoutat slovním doprovodem. (Kdo je na obrázku? Pejsek? Má ouška? Má pupík? Mrká na Tebe? Vystrkuje jazýček?...)

Cvičení by mělo probíhat ideálně 2x denně v sérii několika opakování po dobu cca 3 - 5 minut, dle pozornosti dítěte. Jakékoliv jednorázové cvičení nemá nikdy tu správnou účinnost, cvičte tedy chviličku, ale denně! Doporučujeme se po cca 1/2 roce objednat k nám na Ortoptiku Sovičku za kontrolní vyšetření.  

Alternativy

Obecně lze cvičení konvergence spojit s jakoukoliv činností na blízko, kdy lze měnit vzdálenost, na kterou dítě fixuje. Je dobré, když dítě zapojuje i ruce. U menších dětí je potřeba pojmout cvičení jako hru, motivovat je. Představivosti se meze nekladou.

Příklady:

* Navlékání korálků s větší dírkou na chlupatý drátek, na tkaničku, nebo na příklad na dřevěnou špejli, kterou rodič drží dítěti před obličejem a postupně ji přibližuje blíž k nosu (po stejné trajektorii jako při obyčejném cvičení konvergence s fixačním předmětěm).

* Na špachtli od nanuku nalepíme malé drobné samolepky, rodič špachtli přibližuje postupně k nosu a od nosu a říká dítěti, na který obrázek má ťuknout. Může i střídat ruce.

* Rodič postupně přibližuje k nosu dítěte neořezanou vertikálně postavenou tužku, špičkou vzhůru. Dítě drží druhou tužkou špičkou dolů a tou ťuká do tužky rodiče. V lehčí variantě se ťuká na naořezaný konec, v těžší variantě se ťuká špičkami. Je dobré, když dítě drží tužku v ruce na straně horšího oka (např. když nedotahuje v konvergentním souhybu levé oko, tak drží tužku v levé ruce, i když je pravák).